Proroctví
V Aténách byl krásný den. Aischylos se protáhl a vyšel na dvůr. Stejně se venku cítil lépe, od doby, co slyšel to pitomé proroctví, že skoná pádem předmětu na hlavu. V tu chvíli si letící orel spletl Aischylovu holou hlavu s kamenem, a svrhl na ni želvu, kterou zrovna nesl.
dále...
Vánoční
„Maminko, už vím, jak je to doopravdy s Ježíškem!“ vykřikl Jaroušek. Povzdechla si, je to tady, tak končívá dětská nevinnost. „To přece není možný, aby to stihnul všechno obletět, všechny děti, viď? Všem rozdat dárky za jedinej večer! Vědecky vyloučený!“ „Jediný vysvětlení je,“ zdvihl významně prstík „že používá časoprostorový kontinuum!“
dále...
Opravdový gentleman
Jan Křtitel Pippiger měl rád svou rodinu i společnost. Chodíval do hostince Černý pivovar a nikomu z hostů nevadilo, že občas někoho popraví. Svou profesi měl uvedenu i na dveřích. Před každou popravou podal odsouzenci ruku a pravil: „Jsem opravdu rád, že vás poznávám. Škoda, že naše známost nepotrvá dlouho.“
dále...
Nemožní rodiče
Sociální pracovnice stáhla ústa do tenké čárky. „A kde že jste ho nakonec našli?“ Pan Josef si odkašlal. „V chrámu.“ „To mi chcete říct, že jste si celou cestu nevšimli, že vám chybí syn?“ „Eh.“ „Vždyť cesta z Jeruzaléma do Nazaretu je sto mil dlouhá! Co jste to za lidi?!“
dále...
Dědeček
Při pohledu na něj srdce usedalo. Drobounký čínský stařík, zachumlaný do nevzhledné vesty; jaký zvrat osudu ho zavál sem do pražského metra, když měl stárnout ve starém městě Šanghaje či Jün-nanu? Ano, usmála jsem se na něj, z lítosti. V tu chvíli stál stopu ode mne: „Ty cheská! Máš manžel?“
dále...
Tetička Lidka
Tetička přijela naposledy, když mi bylo 11; nečekaně, vlakem z Pelhřimova. Z nádraží nám ji přivezla policie. Jméno si pamatovala, adresu už ne. Tetička se usmívala jako diva; na sobě měla perly, norkový kožich a pod ním vůbec nic. Byla to její poslední jasná chvilka před pádem do tmy demence.
dále...Maska
„Mami, mám hlad!“ Trhla sebou. Doufala, že bude chlapec spát déle. Trochu se lekl, když otevřel dveře koupelny. „Co to máš na obličeji?“ „To je taková maska, z bahna, abych byla krásná, víš?“ Chlapec na ni zkoumavě pohlédl a pak soucitně pokýval hlavou: „Ale nefunguje to, viď? Namažeš mi chleba?“
dále...
Ach!
Vlastně si jí předtím povšimnul jen letmo… Nejdřív zachytil její vůni, pak záchvěv slunce v červených náušnicích… Stála zarámovaná dveřním rámem, do vlasů jí dopadaly sluneční paprsky, s jednou rukou zdviženou jako renesanční Madona a druhou nedbale opřenou na boku… Pootevřené rty se jí slabě zachvěly, když řekla: „Co čumíš?!“
dále...
Placebo efekt
„Babi, čas vzít si prášek!“ Babička se posadila na posteli, poslušně zapila lék a znovu ulehla. „Mami, nesu ti lék na spaní! Ty už spíš?“ „Už si ho vzala.“ „Teprv jí ho nesu.“ „Tak co to teda… snad ne ten utrženej knoflík od cejchy, jak tu ležel?“ Babička začala chrápat.
dále...
Generační rozkol
„Babičko, povídej ještě o dědovi… Opravdu tě mlátil?“ Babičce se zamžily oči. Popotáhla. „No dědeček… dej mu pánbůh lehký vodpočinutí… Kdo svoji ženu bije a víno pije, to dobrý muž je!“ vykřikla. V nastalém tichu hlasitě odtikávaly pendlovky. Frantík tázavě pohlédl na svou matku. „Tss. Neposlouchejte tu starou krávu, děti!“
dále...
Nejnovější komentáře