Z kola ven
Ležela schoulená na rohu ulice a cítila beznaděj. „Všechno končí… Jsem jen jednou z mnoha a nikdo už mě nepotřebuje.“ stěžovala si. „Ale vždyť jsi jedinečná, jiná než všechny ostatní a chybíš nám tu! Jistě se brzy vrátíš na své místo…“ „A co když ne?“ vzdychla stará pošlapaná dlažební kostka.
dále...
Kostlivec
Sedí na posteli. S odporem a hrůzou v očích se dívá na kostru v rohu pokoje. Prázdné oči, žluté zuby, dvanáct párů žeber a zkroucené nohy. Do místnosti se vkrádá tma. Ponurým tichem zní těžký dech a divné mumlání. „Os frontale, os nasale, patella… ƒƒƒ“ „Já se to snad nikdy nenaučím!“
dále...
Nejnovější komentáře