Stránky s informacemi

Na těchto stránkách najdete stovky příběhů vymyšlených tak, aby měly přesně 50 slov. Napsáno pro radost z vyprávění a vítězství nad těsným limitem.

O babičce a kartách

~ 26.3.10 ~ Příběhy Nemodlína z Bezvěrova | 4| Zhlédnuto: 1 203× |

Vždycky, když babičce – té, která zemřela než se Nemodlín narodil, vyšly špatný karty, zamíchala je znova. Pak už jen mumlala: „Vono je to na chovno.“ Byla Srbka a některé hlásky prostě ignorovala. „Proč si vykládat dvakrát“, zeptal by se jí jednou Nemodlín „Myslíš, že změníš budoucnost?“ A to je konec.

dále...

O vegetariánech a cigaretách

~ 19.3.10 ~ Příběhy Nemodlína z Bezvěrova | 2| Zhlédnuto: 782× |

„Tak, co to bude?“ zeptala se vyhasle servírka. Nemodlín si objednal guláš, Hrob výpečky. „Mně třeba smažák,“ poprosila Sirka. „Kdo nežere maso, vraždí zelí,“ ucedil Hrob temně. Sirka obrátila oči v sloup a mlčky si zapálila. Hrob dlouho pozoroval krabičku cigaret na kostkovaném ubruse. „Vegetariáni by neměli kouřit kamelky,“ zasmečoval.

dále...

O metaxe a prioritách

~ 12.3.10 ~ Příběhy Nemodlína z Bezvěrova | bez komentářů| Zhlédnuto: 719× |

„Jak jsem nepila a teď znova začínám, tak už po třech pivech cejtim, kolik mam v břiše vody. Víno mi pro změnu přijde kyselý, ale třeba metaxa je v pohodě. Jenže je drahá,“ vyprávěla Vopička Nemodlínovi zachmuřeně. „Musíš si určit priority“, vmísil se Houba. „Proč myslíš, že nejezdim na dovolenou?“

dále...

O práci a finančáku

~ 5.3.10 ~ Příběhy Nemodlína z Bezvěrova | bez komentářů| Zhlédnuto: 667× |

„Představ si to, on se zařekl, že nikdy nebude žádat o práci, že prostě počká, až mu někdo sám zavolá!“ Rozohněný Mat silou vůle vyrovnával těžiště a nebezpečně máchal rukou nad pivem. „To já, kdybych takhle čekal,“ ušklíbl se trpce Nemodlín, „tak první telefon by byl od lidí z finančáku.“

dále...

O stereotypu a stáří

~ 27.2.10 ~ Příběhy Nemodlína z Bezvěrova | bez komentářů| Zhlédnuto: 720× |

„Já se z tý naší babičky jednou zblázním….“ začínala obvykle Liška. „Stačí si vzít kabát a už slyšim: Jak je venku? Jak tam pojedeš? To jsou ty stařecký stereotypy s podtextem obavy ze světa…“ Nemodlín přikývl a zvedl se od psacího stolu. „Kam jdete?“ prohodila tiše velmi lehkým konverzačním tónem.

dále...

O počasí a policajtech

~ 19.2.10 ~ Příběhy Nemodlína z Bezvěrova | bez komentářů| Zhlédnuto: 709× |

Lilo. Dentistka si vzpomněla na včerejší předpověď. Moderátorka eroticky zabarveným hlasem slibovala krásný slunečný den. S reálem za oknem se rozcházela asi o dvanáct stupňů. „Práce meteorologa začíná mít ve zdejší kotlině podobnou pověst jako práce policisty,“ pomyslela si a nechala Nemodlínovi zahrát v rádiu písničku, i když ještě spal.

dále...

O hypotéce a trojúhelníku

~ 12.2.10 ~ Příběhy Nemodlína z Bezvěrova | 1 | Zhlédnuto: 920× |

„Prej ses zamiloval, je tak?“ povykoval Nemodlín na Romantika rozjařeně. „Jo, ale je vdaná.“ „A sakra. Mají děti?“ „Ne, je to horší – mají hypotéku. A já mam zase chuť se na to vykašlat.“ „Nevěš hlavu, třeba ještě přijde něco novýho.“ „To těžko. Já už byl na každým hrotu milostnýho trojúhelníka.“

dále...

O cibuli a slzách

~ 5.2.10 ~ Příběhy Nemodlína z Bezvěrova | 2| Zhlédnuto: 1 106× |

Nemodlín vařil. „Všimla sis někdy,“ povídal Kometě a krájel při tom zeleninu, „že každej druh cibule vyvolává jinej pláč?“ „Ne.“ „Šalotka to jsou takový naparfemovaný slzy, bílá cibule zase sladký.“ „A klasická žlutá?“ zeptala se. „V tý je štiplavá syrovost. To je normální plačtivá realita. Jako když ti někdo umře“

dále...

O muzice a naději

~ 29.1.10 ~ Příběhy Nemodlína z Bezvěrova | 3| Zhlédnuto: 1 112× |

Zpoza zdi duněla tvrdá muzika. „To bude zase ten šestnáctiletej nácek odvedle“, pomyslel si Nemodlín. „Rodiče odjeli na víkend a kluk má pré. Svět kolem sebe zadupává těžkejma botama, řve na matku, demonstrativně tříská dveřma, vyrejvá do výtahu kundičky a háknkrajcy.“ „Mno, třeba ho drogy zlomí,“ napadlo ho a usnul.

dále...

O ztrátách a nálezech

~ 22.1.10 ~ Příběhy Nemodlína z Bezvěrova | 1 | Zhlédnuto: 805× |

„Prachy jsou fuč,“ vyjekla Dentistka zoufale. Obrátili byt vzhůru nohama a pak zavolali Matovi, u kterého se pilo. „Věděl jsem, že je zapřeš, sketo“, řehtal se Nemodlín do telefonu. Večer celá šťastná hlásila: „Už jsem je našla.“ „Kde?“ „V peněžence.“ „Hm, tak to je štěstí. Tam bych je nikdy nehledal.“

dále...