Až umřeme, mělo by se jim spíš stýskat

Před Vánocemi stojím v tramvaji nad dvěma důchodkyněmi. Jedna nadšeně líčí: „Letos asi udělám kapra na černo i toho v aspiku. Nejvíc se ale těším na toho smaženého. Když už tu nebožtík není, tak si dám po 45 letech konečně do nosu. On nesnesl ani, abych já si dala rybu…“