Otevřeným oknem v nemocničním pokoji jsou slabě slyšet dětské hlasy. Vzbuzují v ní touhu ještě jednou navštívit místa, kde vyrůstala. Zavře oči, rázem je z ní zase malá holka. Dívá se do údolí na domečky se zelenou střechou, které vypadají jako z pohádky.

Naposledy vydechne a rozběhne se k domovu.