Jsem tak sám.

Nesnáším samotu. Chci něco víc. Chci se cítit jako součást něčeho většího. Mít po pravici i po levici přátele, kamarády, lásky…

Chci zapadnout. Nelišit se. Být jako oni.

Tentokrát jsem barvu určitě trefil.

„Stát! Ty tam vzadu, vylez!“

Kruci…

„Rákosníčku, neser! Říkám to naposled – mezi šmouly nepatříš!“