Cestou na Hradčanskou

V tramvaji 22 jsem pozoroval načesaného, nažehleného dědečka. Seděl nehybně, sepnuté ruce mezi stehny, tvář s lehkým úsměvem natáčel ke sluníčku. Hotový medvídek.

Když jsme míjeli izraelské velvyslanectví, dědeček se pohnul. Ukázal růžovým prstíkem na budovu a řekl: „Ží-ďá-cí.“. A hlásky v tom slově se napínaly a svíjely jako pijavice.¹

1. Autor: Toto je můj padesátý příběh na padesát slov!