Můj děda měl nadlidskou zarputilost.
Jednou v kartách vyhrál housle. Večer po práci se pak zavíral ve špýcharu a zkoušel skřípat.
Dokud nezahrál tón.
Dokud tón nehrál čistě.
Dokud neuměl hrát pořádně.
Pak přišel do hospody, nasadil housle a spustil „U Zborova hřměla děla“. Lidi plakali dojetím.
To byl chlap!

Autor Zdeněk Král
Vydávám vypravěčský hard-core Příběhy na 50 slov. Starám se o stejnojmenný projekt a webové stránky. Občas píšu.