Inflagranti

První myšlenka patří jemu, jako každé probuzení.

Není to rouhání?

Slyším jeho hlas, postel vedle mě je stále prázdná, nikdo tam neleží.

Sním snad?

U otevřeného okna procitám ze sna.

Nechtěně přihlížím, jak jeho paže objímají cizí ženu.

Noční vánek nabírá na síle pádem do propasti zoufalství.

Líbá ji něžně.