Většinou mlátila do stěny mezi byty botou po manželovi. Ječela. Psala udání majiteli činžáku. Teď stála na chodbě osobně, hlavu rozkvetlou natáčkami, sepraný župan zapnutý nakřivo.

Otevřeli jsme skoro hned, brácha čekal hlavního hosta večírku, a tak číhal u dveří. Přišlo mu jí líto.

„Copak, pani Veverková, taky nemůžete spát?“

Autor Anna Bohuslavová
Lepší nevědět.