Na ulici stojí Jaro. Občas zvedne oči k temným oknům. Myslí si, že je třeba ještě nechat přírodu spát. Líbí se mu sice představa rozkvetlé louky, lehkého vánku, neúnavného poletování ptáků ženoucích se za potravou. A napadá ho, to bude zase spousta práááce.

Váhá.

Pootočením své osy právě rozhodla Země.