Šla jen tak bez cíle po ulici, jako už kolikrát, když tu ji upoutal jeden nepatrný krámek svou zaprášenou výlohou. Vešla dovnitř, přímo mezi police ze samých knih, náhodně si, ani neví proč, vybrala zrovna tuhle, otevře ji a čte: „Šla jen tak bez cíle po ulici, jako už kolikrát…“