Jakoby se ve tmě nebál vyslovit to, co nemohl přes den. Konečně nemusel být za siláka, hrdinu. Mohl se přitisknout, hladit mě a líbat.
Šeptal něžná slůvka.
Pokojem se nese óda na mé boky, bělostnou pleť, rudé rty.
Třeba se dnes konečně dostane k „miluji tě“. Nebo možná ne…
Nevadí.
alkohol (36) automobil (30) babička (29) bolest (26) cesta (61) doktor (33) děda (39) děti (78) hospoda (28) jídlo (42) konec (58) láska (46) muž (34) město (26) nebezpečí (29) noc (37) omyl (27) otec (28) oči (33) peníze (31) pes (28) práce (37) překvapení (63) rozhodnutí (33) rozhovor (59) setkání (29) strach (27) tma (27) tušení (37) voda (25) vzpomínka (33) záporná postava (35) řešení (25) žena (71) život (26)
Třeba se jednou dočká. Na stará kolena… 🙂
Dočkal se. I když jen jednou… 🙂