„Ještě nezpívej, ještě neodcházím!“ „A kdy už budu moct?“ „Za chvíli. Tak… Dej mi pusu.“ „Uvidíme se brzy.“ Konečně mohla své nitro pustit ven, píseň se vzdalovala originálu, ale prožitkem se jí nemohl rovnat. Hlas nabyl intenzity vodopádu, bolestně pronikal do všech pater domu. Když jeho ruka zchladla, vytočila 112.