Když byly Jiřině tři roky, dali ji rodiče na léto k babičce. Jednou usnula Jiřka babičce pod stolem. Dodnes na tu chvíli vzpomíná. Teď je jí padesát. Babička zemřela. Jiřina počká až skončí kar a pak si vleze pod stůl. Ne, neusne, brečí tam, dokud ji nenajde její tříletá vnučka.