Koupadlo
Vyhřáté dřevěné šatny voní prázdninami. Z ampliónu po válce swing, později Semafor. Lesní stráň nad bazénem. Nejkrásnější „koupadlo“ široko daleko.
Šatny vyhořely. Možná cizí armáda. Nové zděné studené, brzy špinavé. Voda najednou též. Amplión normalizační. Břízy v rozpukaném bazénu, šatny polozbořené. A nakonec: málem do toho šlápnu. Chodí sem pejskaři.
Blanka Kostřicová se ve svých mikropříbězích často nechává inspirovat milovanou Českou Třebovou, a také historií a historkami dochovanými v jejím rodě, jednom z nejstarších třebovských.
Zveřejnit komentář