Kvintet

„Dědo, podívej!“ El svírá v dlaních ochmýřenou mňoukající kuličku.

„Kůtě1, kde´s ho našla?“ děda povzdychne.

„Na půdě. Je jich pět.“

„Běž domů, odnesu ho zpátky,“ vezme jí děda kotě.

Pootevřeným oknem El slyší slepičí kdákání a mečení kozy. Kvintet slabounkých kočičích hlásků pomalu umlkajících v zurčícím proudu potoka zaslechnout nemůže.2

1. Pozn. autorky: Výraz „kůtě“ patří do východočeského nářečí. [↩]
2. Toto je 16 epizoda života jedné holčičky v 70. letech. První příběh najdete pod názvem Výběr budoucího povolání [↩]