Stránky s informacemi

Na těchto stránkách najdete stovky příběhů vymyšlených tak, aby měly přesně 50 slov. Napsáno pro radost z vyprávění a vítězství nad těsným limitem.

Láhev rumu za J. V. Andropova (9. února 1984)

Andropov umřel. Oficiální média mlčela. Neověřená zpráva agentury Reuters bila do očí.

Láhev rumu tomu, kdo o tom přinese první fór, vyhlásil jsem.

Jindy zakřiknutý kolega suše pronesl: jdi pro rum.

Víš, kdo to veřejně oznámil jako první?
Rádio Praha. V šest ráno, zprávy o počasí.
Hlásili: Moskva, mínus jeden.

11 komentářů

  1. A rok před ním Brežněv. A rok poté odešel i Černěnko. Načež nastoupil Generální Opravář Rozhodnutí Brežněva, Andropova, Černěnka a Ostatních Veteránů.

    • … a řešilo se, zda mu retušovat na oficiálních fotografiích tu pověstnou skvrnu na hlavě…

    • Gymnazisté tehdy byli tak cyničtí, že se sázeli, jak dlouho vydrží ten další a tak nějak se těšili. Děti jsou hrozné, dobře si na nás pamatuju.

      • My jsme cyničtí opravdu byli, a celkem to bylo i pochopitelné, on ten osmašedesátý rok a normalizační lhaní spolu s informační dvojakostí – něco jiného se říkalo doma, něco jiného ve škole – ale slušní kantoři vždy dokázali naznačit že „to a to“ si máme radši nechat vysvětlit od rodičů – to vše v nás ten cynismus jen probouzelo…
        Mám ale v paměti, skoro by to bylo na povídku, jinou historku – byl jsem počátkem srpna 1973 spolu s mou ségrou na dětském táboře v německu, přes známé, naši nám to zařizovali každý rok, abychom se udržovali v němčině…A tak jsme byli jediní dva Češi v táboře plném malých Němců, enderáků. No a došlo k tomu, že umřel Walter Ulbricht. Být na táboře u nás, mezi českými dětmi, tak by pravděpodobně proběhla nějaká informace na nástupu u vlajky, ta by se asi stáhla na den na půl žerdi, a večer by místo diskotéky byl táborák. Enderáčata ale ne…Věřte nevěřte, tam nastalo davové truchlení, na jaké jsme zvyklí leda z některých asijských despocií…Děti chodily v tom nejtmavsim co měly, neustale slzičky v očích, pořád se konaly smuteční nástupy, na nich se ve stupidních projevech střídali vedoucí, ale vystupovaly se svými emotivními sděleními i malé děti…bylo mi čtrnáct a půl a připadal jsem si jak z jiné planety…

    • :-) jo, to tenkrát řádila tříletá moskevská chřipka :-) a nejzajímavější na tom bylo zpravidla to, jak dlouho ta úmrtí tajili, šlo o dny, ne o nějaké pietní „hodiny“ aby se to příbuzní dozvěděli jinak než z médií – dodnes mi je záhadou, zda celou tu dobu probíhalo „oživování zesnulých soudruhů“, nebo už handrkování o to, kdo přednese zásadní smuteční projev a radostně převezme úděl vůdce :-) v živé paměti mám ještě pohřeb brežněva, na přímý přenos z něj jsme se MUSELI dívat na vojně – a rozhodně jsme toho nelitovali, to aby upadla rakev se státníkem nesená při obřadu se tak často nevidí…:-) byla to drsná doba drsných fórů

      • Pěkné dovětky, Vláďo!

        • No jo, Zděnku, ale do padesáti slov se s nima nevejdu a nevejdu:-)) já jsem strašně ukecanej člověk:-)

          • Vláďo, jakže to říkal jeden nejmenovaný klasik?
            „…učit se, učit se, učit se.“
            Vejdeš :-)

      • Pamatuju se (mlhavě) na jeden vtip z té doby: Andropov s Brežněvem hrajou v nebi karty a Břežněv říká „Co to děláš, soudruhu, proč rozdáváš karty pro tři?“ a Andropov na to: „Ničevó, tavárišč Leonid Iljič, Černěnko už je na cestě.“
        Tak je to trochu slabší, že jo.

  2. LIDMILA: ehm, léta nám vtloukali do hlavy, že tebou nejmenovaný, leč i tak poměrně dobře specifikovaný klasik měl ve všem pravdu :-) dějiny ukázaly, že naštěstí ne:-) tak mu nevěřím ani v tom učit se, učit se, učit se :-)

    BIANCA: ta doba byla zvláštní v tom, že za vyprávění politických vtipů hrozil dokonce trestněprávní postih…trestný čin „Pobuřování“ byl na to jak dělaný.
    Přesto jsem denně slyšel a sám pak i šířil tak dva, tři nové…Dnes mám pocit jako by politické vtipy mizely, i ty co se občas objeví, jsou často jen „oprášené“ fóry z doby totality nebo dokonce ještě starší, z doby protektorátu. A přitom – ne že by nebylo vtipkovat dnes o čem…Jen mám pocit, že to, že politické vtipy jsou dnes zcela legální, a kromě pár facek od Kalouska či kopance od Toplánka nám vážnější újma nehrozí – politickým fórům tahle „svoboda“ nějak nesvědčí :-)

Napadá vás vhodný komentář?

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *