Volám si taxíka, kytice by cestu mrazem nepřežila. Podupávám v teplých botách a choulím se do plyšové vesty. Bodrý taxikář otevírá dveře a pomáhá mi nastoupit: „Tak co, jdete strašit?“ „Ne, já tak vypadám normálně.“ Trapné ticho. Pak žehlí. Možná úplně poprvé v historii taxislužeb zaokrouhluje cenu dolů.