Možná to vyjde příště

Procitla do místnosti zarostlé šípkem. Svého zachránce neviděla, ale slyšela kroky na schodech. Vstala, nachvat odložila vřeteno a vytáhla zrcátko.

„Cože?!“, zaječela. „Kdo mi namaloval kníry?“

Kroky se urychleně vytratily.

Po neznámém tu zbyly zmuchlané poznámky. Četla v nich: „Najdeš ho… Políbíš ho…“

Překvapeně usedla a – „Au!“ – zase usnula