Něco ze života

Starej Vojáček ležel v křesle před televizí a klimbal.

Dzzn!

„Zvonek!“, houknul.

Drnk!

„Někdo zvoní!“

Drrn! Dzin! Drrrr!

„Táňo, ty neslyšíš?!“

Crrrrrrrrrrrrrrrrrrr…!

Zesílil zvuk, až zvonění přehlušil. Znovu mu klesla hlava. V polosnu viděl ve zprávách Vojáčkovou. Přešlapovala, křížila nohy, dělala prosebné obličeje. Titulky zněly: Otevři, otevři, nemám klíče.

Přepnul.

Počet komentářů: 2

  1. Jo, možná takhle to chtělo…
    Ta poslední věta to luxusně uzavírá.
    :-)

    • Dík za pochvalu i za kritické připomínky k předešlé verzi textu.
      Musím říct, že zpracovat prosté příhody do něčeho, co se dá číst, je docela náročné. Např. tuhle jsem během půlroku přepsal čtyřikrát.

Napadá vás vhodný komentář?

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>