„Noc ještě nekončí. Zůstaň se mnou až do rozednění.“

Mračí se a zavazuje si tkaničky u bot.

„Prosím!“

„Promiň, vážně už musím“

Skoro se na mě ani nepodívá. Spěšně se obléká a vybíhá do deště. Kapky bubnují na parapet. Běží a neví. Ode lži ke lži. Od ženy k ženě.