„Jsi nula!“ syčí nenávistně.

Zahanbeně klopím zrak a je mi na umření.

„Nula! Obyčejná, tlustá, šeredná, nemožná nula!“

Každé slovo se mi zatíná do duše jako nabroušený srp do trsu trávy. Takhle je to pokaždé. Ještě nikdy se nestalo, že by to dopadlo jinak.

„Nula! Na jakýkoliv dělení rovnou zapomeň!“