Nemodlín byl u známých na venkově.
Dívali se z okna a žvýkali medové plástve.
„Nemáte hlad?“.
„Máme.“
„Tak musíme zatopit.“
Na nebi visel bez hnutí dravec.
„Na topení mám dobrou větu,“ řekl Hrob. „Dáme si víno a Čárka zatím rozdělá oheň. Rozdělíme si práci, protože nemá cenu, aby všichni chlastali.“