O pankáčovi a smutku

Rozlítostněná Dentistka natahovala.
„Co se stalo?“ ptal se Nemodlín.
Jen zavrtěla hlavou.
„No tak mi to řekni.“
„Mně je smutno.“
„Proč?“
„Protože tam venku sedí děsně smutnej pankáč a není na světě nic smutnějšího než smutnej pankáč, protože pankáč má bejt buď vožralej, nebo se má radovat.“
Nemodlín tiše vzlykl.