Kolem Nemodlína proplula Vopička s nosem nahoru.
„Ty jsi pyšná! Určitě ti doma vadnou kytky, co?“
„Ne.“
„Ty je zalejváš?“
„Jo, a taky je zdravim, když přijdu z práce. Čau kytky! A byt taky. Čau byte!“
„A co děláš ještě?“
„Už nic. Pak si vezmu dva neuronaly a jdu spát.“