„Já se z tý naší babičky jednou zblázním….“ začínala obvykle Liška. „Stačí si vzít kabát a už slyšim: Jak je venku? Jak tam pojedeš? To jsou ty stařecký stereotypy s podtextem obavy ze světa…“

Nemodlín přikývl a zvedl se od psacího stolu.

„Kam jdete?“ prohodila tiše velmi lehkým konverzačním tónem.