O umění a štěstí

„Jak se máš?“ nadhodil  Nemodlín.
Háj spustil seznam katastrof. Nedostatek peněz, samota a úzkost z toho, že obrazy nikoho nezajímají, bylo to nejmenší.
Přesto se usmíval.
Nemodlín trnul.
„Ale víš co si říkám?“ zeptal se malíř a jen zářil.
„Ne.“
„Ještě, že nejsem básník,“ vydechl šťastný umělec a odtančil ulicí.