„Prachy jsou fuč,“ vyjekla Dentistka zoufale.

Obrátili byt vzhůru nohama a pak zavolali Matovi, u kterého se pilo.

„Věděl jsem, že je zapřeš, sketo“, řehtal se Nemodlín do telefonu.

Večer celá šťastná hlásila: „Už jsem je našla.“

„Kde?“

„V peněžence.“

„Hm, tak to je štěstí. Tam bych je nikdy nehledal.“