Probuzení do křehké tmy.

První patro paneláku. Stéká to zdmi do mého bytu. Noční promluvy pulzují pokojem. Asi nějaká hádka, odtuším. Vrávoravé kroky k balkónu. Město doutná letním deštěm. Vdechuji vlhkem přesycený vzduch.

Když se vracím zpátky, zaslechnu tlumené, usmířené hlasy. Jen neustále úhledně ustlaná polovina postele zůstává stále neměnná.