Poslední šálek čaje

Březen, a taková zima! To vloni, v osmatřicátém, už kvetly bledulky.
* * *
„Zahřejte se,“ podala horkou kávu muži ve vysokých kožených botách.
„Vielen Dank. Sie sind ähnlich meiner Oma. Es freut mich, Sie kennen gelernt zu haben.“¹
* * *
Usrkla ze svého šálku. Čaj voněl po hořkých mandlích.
* * *
Ona si žlutou hvězdu nepřišije!²

1. Moc děkuji. Jste podobná mojí babičce. Jsem rád, že jsem vás poznal.
2. M. Kraus: Teta dávala německým vojákům čaj