Před padesáti lety…
Před padesáti lety 1
Jsou mi tři. Houpám dvouletou sestřičku na houpačce mezi dvěma pokoji. V druhém pokoji je tma. Moc se jí to líbí, směje se, tleská ručičkama. Držím schválně houpačku ve tmě, křičí. Mám tak poťouchlou radost z jejího strachu, že si to dodnes pamatuji. Ani nevím, jestli jsem byla potom bita.
Před padesáti lety 2
Jsou mi dva roky. Sedím v kočáře v nohách sestřičky. Leží si pěkně pod boudičkou. Maminka nás obě veze s nákupem. Jak ráda bych tam také tak pěkně ležela…
Křik maminky: „Pomoc. Upadlo mi kolo od kočárku!“. Vidím s radostí, jak se pěkně kutálí s kopečka. Dobře ti tak.
Před padesáti lety 3
Jsou mi čtyři roky. Rvu se s o rok maldší sestřičkou, vyrvala jsem jí chomáč vlasů. Pláče. Maminka ty vlasy dala do skleničky: „Počkej, až přijde z práce tatínek“.
Na skleničku nedosáhnu. Dívám se na skříň, je mi hrozně. Bojím se až tatínek přijde. Ten chomáč vlasů je moc velký….
Před padesáti lety 4
Jsou mi tři, jsem už velká holka a pomáhám dědečkovi topit v kotelně. Ta chycená myška je ve sklenici od okurek. Je krásná, má korálková očka.
Dědeček ji vyndává, chci si jí vzít do ruky. Hází ji do otevřených dvířek kotle. Poskakuje po rozžhaveném roštu. Chce se mi zvracet, křičím…
kam ten spěch? mohlo to vyjít čtyři dni po sobě
Moc hezké. Zaděláno na román.
A že jsem tak smělá, přežila sestřička dětství?
Aha, teď jsem si všimla že jsem měla napsat sem….. 🙂
Jan Beran
Já nespěchala 🙂 Jako serii to sem dal vydavatel.
Bianca
Moje prvotina. Děkuji:-)
No, řeknu ti, že teď jsme samozřejmě kamarádky. Ale chtěla jsem těmi minipovídkami jen říct, že děti vypadají kolikrát zlé svým chováním, ale nemají žádné zkušenosti, které je budou výchovou utvářet. S odstupem času si připadám jako „satanské dítě“ :-))
Možná že si ty situace pamatuji proto, že jsem si později vpomněla jak jsem se zachovala ošklivě.