Vůbec se za ty roky nezměnila. Pohled stále tentýž. I úsměv.

“Patnáct let, je to možný?” směje se a kolem těch smyslných očí i rtů se jí dělají droboulinké vrásky.

„Znals Bobra?“ zeptá se dychtivě.

Neznal, ale chci ji potěšit: “Jasně!”

Nadšená: „Fakt?“

„Bobra znal každej.“

„Tak Bobr je mrtvej.“