Nevypadala sice nejlépe, ani pověst neměla dobrou, ale zbožňoval ji.

Jen rodiče se mohli zbláznit. „Vždyť je to štětka!“ volali na něj.

Ale nedbal. Kdykoliv mohl, rychle se vytratil, jen aby mohl být zase s ní.

Bude tam?

Byla. Jako vždy na něj čekala u záchodu.

* * *

„Davídku, pojď, umejem ručičky!“

otisky-chodidel