Stránky s informacemi

Na těchto stránkách najdete stovky příběhů vymyšlených tak, aby měly přesně 50 slov. Napsáno pro radost z vyprávění a vítězství nad těsným limitem.

Sbohem

~ 31.10.13 ~ Dva | bez komentářů| Zhlédnuto: 1 180× |

Dala jsem ti své srdce, dala jsem ti svou lásku, ukázala jsem ti všechna zákoutí své duše. Jsi celý můj život, znáš můj smích i pláč, radost i bolest. Myslela jsem, že stojíme při sobě navždy. A ty mi teď klidně vmeteš do tváře, že už nemáš žádnou volnou stránku?

dále...

Láska, štrúdl a kafe

~ 21.10.13 ~ Dva | 2| Zhlédnuto: 964× |

Očekával milou s nohou nejlepšího štrúdlu, jaký může zamilovaný chlapec vytvořit. Uplynulo nekonečných třicet pět minut. Káva stydla v barevných šálcích. Dalších dvacet minut. Na kávě se vytvářel tenký, zřetelný ledový škraloup. Noha se změnila v kamennou palici. Za patnáct minut stála ve dveřích. Štrúdl zasvištěl vzduchem. Nestačila ani vzdychnout.

dále...

Světlušky

~ 24.7.13 ~ Dva | 1 | Zhlédnuto: 801× |

Samička v trávě ostýchavě poblikává. Letí pan Rozevlátý, hoří úctyhodným ohněm vášně, za ním pan Mžurka, sotva si vidí na nos. Kdo ji dostane? Rozevlátého příliš oslňuje vlastní světlo, Mžurka zacílí přesně… A zvítězí. Zatímco Mžurka rozehrává hry lásky, Rozevlátý zklamaně dosedne opodál. Ztlumí lampu. Začne psát své první verše.

dále...

Muž a jeho poušť

~ 24.7.13 ~ Dva | bez komentářů| Zhlédnuto: 787× |

Pozoroval poušť a nechal se kolébat její krásou. Ten pocit znal: Jako Jana když se koupe. Za chvíli vyjde slunce. Bude muset vyrazit. Stiskl kliku a vešel do koupelny. Její víčka se zvedla a oči se usmály. Byl pořád hrozně sám, ale ta poušť v jeho duši se trošičku zmenšila.

dále...

Tichá domácnost

~ 10.6.13 ~ Dva | 2| Zhlédnuto: 1 388× |

„Miluješ mě?“ „…“ „Já tě totiž miluju moc.“ „…“ „Mluv se mnou!“ „…“ „Ty se na mě zlobíš?“ „…“ „Protože jsem se smál, když jsem tě uviděl rozvalenou na posteli?“ „…“ „Já jsem se ale nesmál tobě! Byla jsi rozkošná, smál jsem se štěstím.“ „…“ „Tak jinak. Máš hlad?“ „Mňau!“

dále...

Ach!

~ 23.5.13 ~ Dva | 3| Zhlédnuto: 1 355× |

Vlastně si jí předtím povšimnul jen letmo… Nejdřív zachytil její vůni, pak záchvěv slunce v červených náušnicích… Stála zarámovaná dveřním rámem, do vlasů jí dopadaly sluneční paprsky, s jednou rukou zdviženou jako renesanční Madona a druhou nedbale opřenou na boku… Pootevřené rty se jí slabě zachvěly, když řekla: „Co čumíš?!“

dále...