Rituál
Tmavou místnost osvětlovalo pouze pět svící, umístěných v cípech pentagramu. Byl namalován vepřovou krví na dřevěných prknech podlahy a uvnitř něj klečela tajemná postava v kápi. Přejížděla prstem po zažloutlých listech černé knihy. Mumlala zvláštní, nesrozumitelná slova a… Na stříbrném talíři se pak za podivného jiskření zhmotnil guláš se šesti.
dále...
Teplo domova
Ztuhlý a prochladlý se brodil závějí. Ledový vítr ho štípal do tváří a sypal mu vločky za límec. V pohybu ho udržovala jen představa rozpálených kamen, ke kterým si už brzy sedne. Dům ho přivítal plameny šlehajícími z oken. Rozběhl se přímo mezi černající zdi a konečně cítil, že rozmrzá.
dále...
Kostlivec
Sedí na posteli. S odporem a hrůzou v očích se dívá na kostru v rohu pokoje. Prázdné oči, žluté zuby, dvanáct párů žeber a zkroucené nohy. Do místnosti se vkrádá tma. Ponurým tichem zní těžký dech a divné mumlání. „Os frontale, os nasale, patella… ƒƒƒ“ „Já se to snad nikdy nenaučím!“
dále...
Rozloučení
Ze všeho tu dýchá zima. I světlo je studené. Dívám se na tělo. Bílá krabatá kůže je protkaná žilkami. Na stehně smývatelnou fixou napsáno číslo. Kolikrát jsem tohle už viděl? Kdy naposled? Vybavuji si horké tělíčko. Na stehně smývatelnou fixou napsáno číslo a příjmení. To jsem nad sebou stál poprvé.
dále...
Opravdový gentleman
Jan Křtitel Pippiger měl rád svou rodinu i společnost. Chodíval do hostince Černý pivovar a nikomu z hostů nevadilo, že občas někoho popraví. Svou profesi měl uvedenu i na dveřích. Před každou popravou podal odsouzenci ruku a pravil: „Jsem opravdu rád, že vás poznávám. Škoda, že naše známost nepotrvá dlouho.“
dále...
Gravitace (na počest Raye Bradburyho)
„Kyslík na třech procentech!“ „Vesmírný modul je příliš daleko!“ „Takže budeme jen tak plout kosmem? Dvě udušené mrtvoly ve skafandrech…“ „Gravitace se postará. Shoříme v atmosféře.“ „Ještě máme čas. Vidíš tu záři? Slunce vychází…“ * * * „Maminko, koukni, padá hvězda,“ ukazuje prstem k nebi pětiletý chlapec. „Přej si něco, to přináší štěstí!“
dále...
Nejnovější komentáře