S-s!
Do tramvaje se vřítil starý pán. Upadl, čtyři ruce ho vytáhly na sedadlo. Supí: „S… s….“ Lidi tasí mobily. Volat záchranku nebo počkat, až pán nadiktuje poslední vůli? Otvírá pusu jako kapr: „S… s…“. Skupinka kolem něho bezradně čeká. Konečně je v plicích dost kyslíku. Pán vydechne: „Sportem ku zdraví!“
dále...
Sousedka
„Slyšíš? Vona TO snad dělá každý den.“ „Je mladá, proč ne.“ Nespouštím oči z monitoru. „Co bych za to dal.“ zamumlám. „Ahoj Věrko, rozvod ti svědčí.“ zdravím sousedku. „Jak to myslíš?“ „Každý den TO slyšíme.“ Šibalsky mrknu. „Co slyšíte?!“ „Takové pravidelné zvuky…“ „Ahááá,“ směje se, „pořídila jsem si stepper.“
dále...
Ve vlaku z Ostravy
Boty zasviněné bahnem, dávno nepraná košile. Smrad nádražky, potu a zvětralého piva. Oči připíchnuté k zemi. V kupé prázdno. Slušní odtáhli. Vlak se žene. Za okny prchá město. Vybitá okna staré fabriky. Rezavějící cisterny na spletenci kolejišť. Za kamenným mostkem buk s chomáči na větvích. Se zájmem vzhlédne: „Jmelí zasraný!“
dále...
Dědeček
Při pohledu na něj srdce usedalo. Drobounký čínský stařík, zachumlaný do nevzhledné vesty; jaký zvrat osudu ho zavál sem do pražského metra, když měl stárnout ve starém městě Šanghaje či Jün-nanu? Ano, usmála jsem se na něj, z lítosti. V tu chvíli stál stopu ode mne: „Ty cheská! Máš manžel?“
dále...
Nepovedený marketing
„Já měla včera den,“ stěžovala si slečna v autobuse kamarádovi, „práce mi nevycházela a ještě jsem měla hnusnej oběd. těstoviny se zeleninou. Navíc jsem si to doma dělala sama. Já to mám ráda, ale tohle je fakt hnus. A nejhorší je, že mi zbylo i na dnešek, nechtěl bys to?“
dále...
Blízká setkání
Na zastávce mě osloví slečna, prý bývalá spolužačka. Probereme současné vztahy, pak vzpomínáme na školu. Tuším, že není něco v pořádku, profesory co jmenuje vůbec neznám. „Studoval jsem na Kladně“ přiznávám. Chvíli na mě nevěřícně zírá. „Tak to bude asi omyl, díky za příjemné povídání“ a ztratí se v davu.
dále...
Nejnovější komentáře