Děda šofér
Můj děda vozil ministry. Jaké? Nevím. Vím jen, že vstával časně a vedle mé postele si žehlil kalhoty. Vybavuji si světlo lampičky, veliký nos vystupující ze tmy, páru stoupající z žehličky k nosu, pach napařené látky… „Co děláš, dědo?“ Neodpovídá. Chci si dědu prohlédnout, ale pára mi ho zakryla. „Dědo?“
dále...
Děda kumpán
Můj děda měl tři kumpány: Němce Tobische, partyzána Točeva a truhláře Voštu. Volával na ně: „Čus Tobisch!“, „Zdar Kapitáne!“ a „Křováku pocem!“. A oni: „Těbuch Toníku!“. Jednou děda musel do nemocnice. Kumpáni ho tam sháněli, ale o Tondovi nikdo nevěděl. Málem odjeli s nepořízenou. Můj děda se totiž jmenoval Josef.
dále...
Děda včelař
Jednou se u dědy rojily útočné včely. Děda je sebral a dal do včelína. To bylo strachu! „Dej je pryč, máš tu na prázdninách vnuka!“, naléhala bábí. Jenže chlapa, který je zvyklý obstřikovat si revma vosama, včely nevyděsí. Bylo to oteklé léto. Ale aspoň jsem dneska imunní na včelí jed.
dále...
Děda králíkář
Můj děda jednou vyšlechtil novozélanďáka o velikosti selete. Bylo to podivné zvíře; chodil se venčit ke včelínu. Přišel až před úl, vztyčil se a dlouho zblízka zíral na hemžení ve výletových dvířkách. Kolem uší mu svištěly střely, ale žádná ho nikdy neďobla. Děda nad tím kroutil hlavou. Jeho ďobly vždycky.
dále...
Děda mlsal
Babička prodávala pišingry slečny Malypetrové. Děda je tak miloval, že je v obchodě musela všelijak ukrývat. Pišingry pak vonívaly meltou, salámem, tabákem, kvasnicemi… Děda trpěl, ale zákazníci dostali svoje. Slečna dědovi říkávala, že recept nikdy neprozradí a děda jí to schvaloval. A proto dnes pišingry neumí nikdo. Jen moje maminka.
dále...
Děda akrobat
Jednou byli u dědy „přátelé“, jak se říkávalo – spřízněná rodina z jiné obce. Babička nosila na stůl a děda řečnil a překážel. Někdo navrhnul, ať si vezme židli a nestraší. Děda vzal židli, chytil se opěradla a vytáhl se do stoje na rukách. To už mu bylo šedesátosm. Všechny vystrašil.
dále...
Nejnovější komentáře