Položil na lavičku růži hned vedle místa, kde sedávala. Nemohl jinak, jako kdyby ho k tomu vyzývala zasněným pohledem, který na něj každý den upírala.

Nevšimla si jí a sedla si jakoby nic. Šokovala ho. Spěšně odešel.

Již neslyšel slova, které věnovala dceři: “Nepotřebuji pomoc, nejsem mrzák, jsem jenom slepá.“