Když dohrál, přišla za ním do šatny s náručí růží.

„Hrál jsem jen pro tebe, drahá.“

„Kájo!“

Neovládl se. Konečky jejích prstů si přitiskl ke rtům.

„Kájo!“

Zemi zasypaly rudé květy.

„Tvá emigrace, sňatek, kariéra…“ šeptal horečnatě, „Třicet let čekání! Dřel jsem, abych zapomněl. Konečně rozvod!“

„Kájo! Pořád seš chudej?“

Autor Zdeněk Král
Vydávám vypravěčský hard-core Příběhy na 50 slov. Starám se o stejnojmenný projekt a webové stránky. Občas píšu.