Nastává 27. dubna 1988. Valerij Legasov nespí. Sedí mezi rukopisy nikdy nevydaných článků a mluví o černé díře hořící fialovým plamenem, která se otevřela přede dvěma roky a spolkla socialistický sen. Mluví bez tajností a bez příkras. Poslouchá ho jen magnetofonový pásek.

Až skončí, půjde a oběsí se nad schodištěm.