Stránky s informacemi

Na těchto stránkách najdete stovky příběhů vymyšlených tak, aby měly přesně 50 slov. Napsáno pro radost z vyprávění a vítězství nad těsným limitem.

Spisovatelky o autorských čtení, psaní a vůbec

Dvě spisovatelky a jejich nestrojená rozprava o hodnotě autorského čtení, o psaní a štrůdlu. Rychlé, krátké, plné podnětů a zajímavostí. Cením si jí, protože je to jedna z mála dostupných spontánních výpovědí o tom, jak některé stránky svého řemesla vidí a prožívají současní autoři.  Hovoří Markéta Pilátová a Bianca Bellová (obě znáte i díky jejich příběhům na 50 slov). Obsah rozhovoru proběhl na Facebooku a přetiskuji ho se svolením obou účastnic.

Pro lepší pochopení:

  • Rozprava začíná tím, že M. Pilátová pochválí nový projekt Spisovatelé čtou1 Na to reaguje B. Bellová svými pochybnostmi o autorských čteních (viz níže).
  • Překlepů a chyb si nevšímejte. Na Facebooku se mluví prsty, rychlost má přednost před dokonalostí.

 


Bianca Bellová: …to je pěkné. Avšak mně pořád ta autorská čtení připadají taková divná

 

(zapojuje se čtenářka rozhovoru): Můžu se zeptat proč? Slyšela jsem několikrát (bohužel jen ze záznamu) například Jana Balabána, jak čte své texty a od té doby se může každý další snažit sebevíc a jinou interpretací jeho textů mě prostě neuspokojí

Bianca Bellová:  No, za prvé si myslím, že autoři by měli psát a ne číst (z podstaty jejich konání plyne hluboká introverze, zatímco veřejné čtení je, co si budeme povídat, akt exhibicionistický, a tedy ve značném rozporu), ale to je taková moje pocitová záležitost, která by neměla vadit nikomu kromě autorů samotných. Ale, a to je podstatnější, si myslím, že je pro autora téměř nemožné se setkávat se svými čtenáři a zůstat tím neovlivněn, tj. nesnažit se „psát pro čtenáře“. No ale mně si nevšímejte. Nápad je to skvělý a znám spoustu lidí, kteří ho ocení a budou využívat.

čtenářka: Ne každý spisovatel je hluboký introvert…

Markéta Pilátová:  Autorské čtení není záležitost pro introverty, byla běžná už v 19. století, mimo jiné i nebezpečná, např. Ch. Dickens při jedné takové šnůře když propagoval své knížky v USA následkem vyčerpání a silného nachlazení po návratu zemřel, takže to není nic pro slabé povahy. Za dob Ch. D. se také od spisovatele vyžadovalo, aby své knihy uměl dobře číst a zajímavě komentovat – v tom prý byla právě čtení Ch. D. strhujícím četl zejména ve velkých divadlech. Kontakt se čtenáři se může odehrávat na rozličných úrovních a jedna z nich je i autorské čtení. Někoho ten živý kontakt se čtenářem děsí, někoho nabíjí energií, ale ten koho to děsí má přeci možnost svobodné volby – prostě pozvání na čtení odmítne a je to. Já osobně mám čtení ráda, nabíjí mě energií, mám možnost se potkat s lidmi, kteří moje knížky čtou, odpovědět jim na otázky, položit jim svoje vlastní otázky. Naprosto ale chápu introverní povahy, pro ty to musí být peklo na zemi. Zároveň je to fantastická možnost jak propagovat současnou literaturu, která se ještě nedostala do učebnic, o níž se třeba lidé dozvědí právě díky autorskému čtení, v tomto smyslu mi připadá naprosto nepřekonatelný Měsíc autorských čtení v Brně, teď moc ráda chodím na čtení do knihovny Václava Havla.

Bianca Bellová:  Než se tu rozhoří plamenná diskuse: můj první komentář vznikl jako veselá narážka na to, že jsme se s Markétou naposledy viděly na autorském čtení. …Jsem opravdu ráda za všechny čtenáře, kteří čtou, chodí na autorská čtení a jsou ochotni se rvát za autory svému srdci milé. A tenhle web, bude-li fungovat, je pro ně skvělý nástroj.

Markéta Pilátová:  jo, to s tím, že na čteních se spisovatel dostava pod vliv ctenaru a pak pise pro ne…tak to je pro me cire scifi.

ale Bianka to asi mysli tak, že nechce psat popík, ale to přece s autorským čtením vůbec nesouvisí, ne?

(Jo, Balabanovy cteni to byla skutecne neuveritelna krasa)

Bianca Bellová: No pro mě to zase takový sci-fi není: už se mi stalo, že mi někdo na čtení pochválil třeba, jak ta postava věrohodně koukala z okna… a já se pak při psaní přistihla, jak mi z okna kouká nějaká jiná postava, jestli mi rozumíš. Slovo „popík“ jsi myslím použila správně, pokud je tím myšleno psaní textu s tím, aby se to líbilo čtenářům. A chci-li být věrohodná sama pro sebe, neměla bych vědět, co se čtenářům líbí. Ach jo, tak jako tak to vyzní arogantně.

Markéta Pilátová:   Ale ne, arogantni to asi není, ale spíš to souvisí s tím, že prostě najednou vidíš „live“ jak na Tvůj text lidi „live“ reagujou a to je pro mě každopádně zajímavý – asi největší hardcore jsou čtení pro studenty gymnázií – naposledy jsem četla na gymnáziu v Hejčíně v Olomouci pro sto sedmnácti-osmnácti letý studenty a to je mazec, protože najednou skutečně čteš pro někoho kdo je o generaci jinde a vůbec netušíš kam tě to dovede, tahle zkušenost je ale pro mě zásadně důležitá – najednou vylezu ze svýho vymyšlenýho světa do reálu a tenhle střet je prostě pro mě životodárnej, ale chápu, že pro někoho je to naopak psycho. Vůbec nejvíc mě ale baví čtení s malýma dětma – ty tě prostě ovlivňují natvrdo, jejich poznámky, to že se nudí, nebo nenudí, jsou tak naprosto odzbrojující, že skutečně pak píšu tak, abych je na těch čteních pak nezklamávala.

(Pozn. Vydavatele: V tomto bodu se diskuse, jak už to na Facebooku bývá, záhadně stočila jinam.)

Bianca Bellová: … jdu zrovna dělat vdolky

Markéta Pilátová:  hmmm mě přiveze tchýně štrůdl, heč!

Zdeněk Král: Že vám nebude vadit, když tuhle rozpravu přetisknu na Příbězích na 50 slov?

Máte k tématu co říct? Pod článkem je prostor pro komentáře. Na případné otázky dámy upozorním. Snad si najdou čas na jejich zodpovězení.

 


  1. www.spisovatelectou.cz – Cílem webových stránek je zveřejňovat maximální množství informací o pořádaných autorských čteních (nejen) v České republice.

2 komentáře

  1. Dámy, srdečně vás zdravím. Proč byste nemohly psát, a pak číst popík, když Kerouac zase psal džezík atd. Mějte se. L.

  2. Tak určitě.

Napadá vás vhodný komentář?

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *