Možná se jmenuje Láďa. Možná mu říkají úplně jinak. Potí se v ostravské tramvaji. Kožená taška ho řeže do špeku. Fasoval ji na koksovně. Už tam nepracuje. Taška je plná šustivých papírků a neotevřených nebo poloprázdných sáčků s bonbóny. První, druhý, třetí. Děti nemá. Cucá. Mlčí. Sto dvacet kilo starostí.