Full Contact
Otočka, kopanec do krku. Nestačíš se krýt. Je pořád v pohybu, nestíháš ho sledovat, skoro nevidíš. Nemáš kam ustoupit. Inkasuješ hlavičku do nosu, bolestí ti vytrysknou slzy. Dlouho nevydržíš, jsi utahanej jako kůň. Kontroluješ časomíru. Jsou čtyři hodiny ráno a tvůj roční syn se v polospánku převaluje ve vaší posteli.
dále...
Lidi maj svoje chyby
Každý se může zmejlit, a musí se zmýlit. Jednou, když jsem se vracel od Banzetů, přišel ke mně v noci jeden pán, a praštil mě bejkovcem přes hlavu, posvítil si a povídá: „Tohle je mejlka, to není von.“ A dopálil se tak, že mě na zemi přetáhnul ještě přes...
dále...
Dětství – matematika
Oba byli na pokraji svých sil. „Tak už to, prosím tě, dopočítej! …támhle vykrať ty áčka a zbyde ti čtyřicet lomeno dvěma. Takže výsledek je?“ „Čtyřicet polovin?“ „Tak čtyřicet polovin,“ trpěl jako zvíře. „Už nemám sílu. Poslední otázka. Co si myslíš, že dostaneš?“ „Za dvě?“ zkusil Aleš. „Opět špatně! Čtyři!“
dále...
Nula
„Jsi nula!“ syčí nenávistně. Zahanbeně klopím zrak a je mi na umření. „Nula! Obyčejná, tlustá, šeredná, nemožná nula!“ Každé slovo se mi zatíná do duše jako nabroušený srp do trsu trávy. Takhle je to pokaždé. Ještě nikdy se nestalo, že by to dopadlo jinak. „Nula! Na jakýkoliv dělení rovnou zapomeň!“
dále...
Koloběh života
Když byly Jiřině tři roky, dali ji rodiče na léto k babičce. Jednou usnula Jiřka babičce pod stolem. Dodnes na tu chvíli vzpomíná. Teď je jí padesát. Babička zemřela. Jiřina počká až skončí kar a pak si vleze pod stůl. Ne, neusne, brečí tam, dokud ji nenajde její tříletá vnučka.
dále...
Nejnovější komentáře