Zasnění
Začalo to v 9:00, když se akcie poprvé propadly. V tu dobu ještě mohl všechno zachránit. O týden později podpisoval rozvodové papíry. V tu dobu si myslel, že ještě může všechno zachránit. Probralo ho cinknutí mince do kelímku u jeho nohou a vzdalující se klapot lakýrek. V takových kdysi chodil.
dále...
Ztráty a nálezy
Party u nás doma… kámoši, taneček, sranda… Najednou přišla Ona – neznámá, nepozvaná, obličej zakrytý… Vyzvídal jsem, odkud je. Tipoval jsem Blízký východ, ale mlela cosi o umouněných tvářích a myslivci… Pak po mě hodila botou a zdrhla. Od té doby ji marně hledám… Co taky s jednou botou, že jo?
dále...
Noc ještě nekončí
„Noc ještě nekončí. Zůstaň se mnou až do rozednění.“ Mračí se a zavazuje si tkaničky u bot. „Prosím!“ „Promiň, vážně už musím“ Skoro se na mě ani nepodívá. Spěšně se obléká a vybíhá do deště. Kapky bubnují na parapet. Běží a neví. Ode lži ke lži. Od ženy k ženě.
dále...
Nájezd
Burácení motorů rozrazilo vzduch a na náměstí vjela skupina překrásně nablýskaných chopperů. Muži a ženy v kůži, šátky s lebkami, těžké boty, pach benzínu. Působili až hrozivě na liduprázdném náměstí. Zastavili, sesedli. Pomalu se rozhlíželi kolem a vybírali si cíl. „Tamhle!“ ukázal jeden. S úlevou se vydali směrem k cukrárně.
dále...
Mužská otázka
François zakopl hned u dveří. Aha, boty. „Kterej…!” zaklel a kousl se do jazyka. Lampička v ložnici se rozsvítila. „Tak a teď co?“ rozvažoval nahlas u mísy: „Nikdy nevím: prkýnko zvednout? Nebo sklopit? Nejdřív zvednout a potom sklopit?“ „François ?!“ „Nebo naopak?“ Nakonec se François trochu nejistě vymočil do umyvadla.
dále...
Nejnovější komentáře