Pohádka
Pořádně utěsnili okna, aby je nerušil žádný hluk. Pak se rozvalili na gauč a zapnuli rádio. „Děti, honem, za chvíli začne pohádka!“ zavolali na opozdilce. „Dělej, makej!“ překotně vbíhaly jejich malé ratolesti, a co nejrychleji obsadily zbylá místa. Tatínek ještě zesílil zvuk… …a celá rodinka napjatě poslouchala projev prezidenta republiky.
dále...
Vánoční
„Maminko, už vím, jak je to doopravdy s Ježíškem!“ vykřikl Jaroušek. Povzdechla si, je to tady, tak končívá dětská nevinnost. „To přece není možný, aby to stihnul všechno obletět, všechny děti, viď? Všem rozdat dárky za jedinej večer! Vědecky vyloučený!“ „Jediný vysvětlení je,“ zdvihl významně prstík „že používá časoprostorový kontinuum!“
dále...
Rrrrr!
„Miláčku, ukaž tetičce, jak říkáš ‚krrrteček‘!“ žadonila maminka. „Nemůžu, jdu si hlát se stlejdou!“ Zalila kafe. „Logopeda máme, cvičíme denně, a nesvede to!“ „Hlavně citlivě,“ nabádala švagrová, „je křehulka.“ Křehulka výskal. Hráli kuželky a strejda ho používal místo koule. „Kluku, ty prej neumíš ‚r‘?“ „Nevim.“ „Řekni ‚prdel‘! Svedl to napoprvé.
dále...
Nemožní rodiče
Sociální pracovnice stáhla ústa do tenké čárky. „A kde že jste ho nakonec našli?“ Pan Josef si odkašlal. „V chrámu.“ „To mi chcete říct, že jste si celou cestu nevšimli, že vám chybí syn?“ „Eh.“ „Vždyť cesta z Jeruzaléma do Nazaretu je sto mil dlouhá! Co jste to za lidi?!“
dále...
U stánku
Odposlechnuto u stánku s občerstvením. Jedenáctiletá holčička kupuje bramborák. Holčička: „Prosila bych jeden bramborák.“ Prodavač: (úslužně) „Jeden bramborák pro slečnu, prosím, pětadvacet korun.“ Holčička: „Já mám kreditku.“ Prodavač: (pobaveně) „Vážně? Kde?“ Holčička: (volá) „Tatííí! Že mi zaplatíš jeden bramborák?“ Otec: (rezignovaně kýve hlavou) Holčička: (vítězoslavně) „Tak vidíte, že mám kreditku.“
dále...
Nejnovější komentáře