Teplo domova
Ztuhlý a prochladlý se brodil závějí. Ledový vítr ho štípal do tváří a sypal mu vločky za límec. V pohybu ho udržovala jen představa rozpálených kamen, ke kterým si už brzy sedne. Dům ho přivítal plameny šlehajícími z oken. Rozběhl se přímo mezi černající zdi a konečně cítil, že rozmrzá.
dále...
Léto jednoho roku
Bývali v tom domě každý pátek. Jeho zahrada kvetla stovkami růží. Branku otevírali vypůjčeným klíčem. Po zdi se vinul přísavník, v něm se skrývalo ptačí hnízdo. Nazí ho pozorovali z trávy. Růže voněly. Snažila se rozpomenout. Ale v paměti zůstali jen chrousti. Říkal jim babky a zamotávali se do vlasů.
dále...
Mafiánka
Odhodlaně zaklepala. Vyšel. Zeptala se: „Prý ses vyptával…“ „Řekl ti to frajírek v zeleném?“ „Chceš její barák?“ „Ne.“ „Má strach, je už stará.“ Uviděla v jeho očích podivný záblesk, na zem skanula slina… Strhnula červenou kápi: „Přišel den zúčtování!“ Z košíčku vytáhla luparu a opřela ji vyděšenému vlkovi o břicho.
dále...
Hluk
Dupání, výskot dětí a křik ženy. Rámus, který se ozýval od nájemníka ze shora, byl ten den neúnosný. Spolu s majitelem domu si šel osobně stěžovat. Soused otevřel dveře, vyslechl, pozval je dál a provedl tichými, opuštěnými pokoji. Ukázal jim parte: „Minulý týden měli autonehodu, dnes jsem je pochoval,“ řekl.
dále...
Pravda památkového úřadu
„Okna budou doufám dřevěná?“ „Ano.“ „Správně. Dnes už sice plastová okna vypadají jako dřevo, ale jistě chápete, že je to vnitřní lež! Tašky přirozeně pálené.“ „To ne. Budou betonové.“ „Ale červené?“ „Ne šedé. Beton přece je šedý. Obarvit ho na červeno, to jak jistě chápete, by přece byla vnitřní lež.“
dále...
Nejnovější komentáře