Kdyby byl kat kadeřníkem
„Ručičky sem, hlavinku položte sem, ták, hned se vám budu věnovat, zatím si zavřete očička.“ Vrzla skříňka, vedle umyvadla žuchl nový ručník, zacinkaly lahvičky kolínské a desinfekce. „Vyčasilo se nám, viďte?“ Šplouchla voda, zaskřípal brousek o kov. „Tak jak si to budete přát?“ Nádech. „Na krátko!“ Poručila odsouzencova stráž.
dále...
Slavíčkův poslední let
Byl to kromobyčejný velikán. Majestátně dominoval horní návsi Kameniček. Obtěžkán věkem a množstvím roztodivných ptačích budek. Po dlouhá léta útočiště zpěvného ptactva od jara do podzimu. Podtínáním nadešel jeho soudný den. Tehdy pěvci opustili bezpečí a rozlétli se do širého kraje. A s nimi navždy zmizel genius loci poetického malíře…
dále...
Déšť
Kap, kap, kap… Čekala v dešti na autobus. Přišel k ní a pohladil ji. Znali se od dětství. Její tajná láska. Zastávka voněla prachem a louže se plnily jako její sny. Je to už dávno. Kap, kap, kap… Řádová sestra vytáhla z žíly kanylu, a naposledy se za ni pomodlila.
dále...
První poslední
Vůbec se za ty roky nezměnila. Pohled stále tentýž. I úsměv. “Patnáct let, je to možný?” směje se a kolem těch smyslných očí i rtů se jí dělají droboulinké vrásky. „Znals Bobra?“ zeptá se dychtivě. Neznal, ale chci ji potěšit: “Jasně!” Nadšená: „Fakt?“ „Bobra znal každej.“ „Tak Bobr je mrtvej.“
dále...
Gravitace (na počest Raye Bradburyho)
„Kyslík na třech procentech!“ „Vesmírný modul je příliš daleko!“ „Takže budeme jen tak plout kosmem? Dvě udušené mrtvoly ve skafandrech…“ „Gravitace se postará. Shoříme v atmosféře.“ „Ještě máme čas. Vidíš tu záři? Slunce vychází…“ * * * „Maminko, koukni, padá hvězda,“ ukazuje prstem k nebi pětiletý chlapec. „Přej si něco, to přináší štěstí!“
dále...
Nejnovější komentáře