V minovém poli
Kdyby věděla, že to je minové pole, nevstoupila by. Ale natáhla se pro růži rostoucí na jeho kraji. První mina vybuchla v okamžiku, kdy se nešlo snadno vrátit. Ohlušila ji. Postupovala polem a miny jí řvaly pod nohama. Pořádně slyšela až tu poslední. Zněla úplně stejně jako hlas jejího muže.
dále...
Letuška vzpomíná
Jedna pasažérka potřebovala vložku. Pán naproti postřehl, co jí dávám, a chtěl taky. Nedal si domluvit, pořád opakoval, že má nárok na to, co ostatní. Dostal vložku. Zkoumavě ji obracel. Objevil krycí papír. Když pod ním našel lepivé okraje, sloupnul ho, opřel se, vložku si připlácl na oči, a...
dále...
Muž a jeho poušť
Pozoroval poušť a nechal se kolébat její krásou. Ten pocit znal: Jako Jana když se koupe. Za chvíli vyjde slunce. Bude muset vyrazit. Stiskl kliku a vešel do koupelny. Její víčka se zvedla a oči se usmály. Byl pořád hrozně sám, ale ta poušť v jeho duši se trošičku zmenšila.
dále...
Růže
Položil na lavičku růži hned vedle místa, kde sedávala. Nemohl jinak, jako kdyby ho k tomu vyzývala zasněným pohledem, který na něj každý den upírala. Nevšimla si jí a sedla si jakoby nic. Šokovala ho. Spěšně odešel. Již neslyšel slova, které věnovala dceři: “Nepotřebuji pomoc, nejsem mrzák, jsem jenom slepá.“
dále...
Dva muži, dva panáky
Prázdný panák ťukl o bar: “Taky tě pustila k vodě?” “Něco takového,” a ke svému překvapení pokračuje dál. ”Včera se mi o ní zdálo. Seděla na pohovce a prohodila, že má konečně tu nemoc za sebou. Byl jsem šťastný.” “A pak jsem se probudil.” Ťuk. ”Teď se chci probudit znova.”
dále...
Nejnovější komentáře