Kostlivec
Sedí na posteli. S odporem a hrůzou v očích se dívá na kostru v rohu pokoje. Prázdné oči, žluté zuby, dvanáct párů žeber a zkroucené nohy. Do místnosti se vkrádá tma. Ponurým tichem zní těžký dech a divné mumlání. „Os frontale, os nasale, patella… ƒƒƒ“ „Já se to snad nikdy nenaučím!“
dále...
Milenecký výlet
Majestátně rozkročená ocelová silueta Eiffelovky. Řvoucí sirény. Hasiči, záchranka? Kdo ví. Metro páchne spálenou gumou. Povalí tě na postel a tvrdě přirazí. Lépe nevidět. Zavřeš oči, ze tmy se vynoří zasutá vzpomínka z dětství. Náhodně objevené auto v lese, dvě nahá těla. Tehdy ještě nerozumíš. Teď máš, cos chtěla. Paříž!
dále...
Tma
Obce se rázem zmocnila černočerná tma. Starý Jelínek nedokoukal Segala, mladý nedokončil misi. Paní Teplé uteklo oko, Koukalovi pes, Houžvička nedopekl sekanou, kočka sežrala Plaché řízek. Vejvara upadl z kola, Pokorné se protočila kulma a v hospodě se ztratily všechny čárky. Na místní trafostanici visel vzkaz: „Chtěli jsme vidět hvězdy.“
dále...
Tetička Lidka
Tetička přijela naposledy, když mi bylo 11; nečekaně, vlakem z Pelhřimova. Z nádraží nám ji přivezla policie. Jméno si pamatovala, adresu už ne. Tetička se usmívala jako diva; na sobě měla perly, norkový kožich a pod ním vůbec nic. Byla to její poslední jasná chvilka před pádem do tmy demence.
dále...
Počátek
Někdo řekl: „Už si vás tu necháme.“ Přepadl mne tísnivý pocit. Potřeboval jsem ven, nadechnout se, vidět slunce. Byl jsem v neskutečně těsné cele, úzké stěny jakoby pulzovaly a cosi mne táhlo ven nahoru. Nebo dolů? Ztratil jsem orientaci v prostoru. A tak jsem se předčasně narodil. Ve znamení klaustrofobýka.
dále...
Nejnovější komentáře